Úvod do implantátů a jejich historie
První zmínky o předchůdcích dnešních klasických implantátů mají své počátky již před tisíci lety, ve starém Egyptě a Jižní Americe. Tehdejší obyvatelé experimentovali s nahrazením chybějícího zubu pomocí ručně vyrobené náhrady ze slonovinové kosti popřípadě náhrady vyrobené ze dřeva.
Značný pokrok nastal koncem 19. století, kdy spolu s objevením přípravků na lokální anestezii a zubní vrtačky stouply možnosti na výzkumy v oblasti implantologie.
Nejvýznamnější přínos v dentální implantologii je přiznán švédskému výzkumnému týmu vedenému Per Ingvarem Bränemarkem. Jeden z jejich výzkumných projektů byl proces osseointegrace , tj. vhojení implantátu do kosti. Per Ingvar Bränemark odzkoušel také šroubové implantáty z čistého titanu, které od roku 1965 začal používat v klinické praxi.
Díky nákladnému výzkumu povrchu implantátů má dnes vhojení do kosti úspěšnost okolo 95-98 %. I přes značný pokrok a vývoj je určité procento implantátů, které se nevhojí, ale většinou na to má vliv spíše celkový zdravotní stav pacienta.
Během času se vyzkoušelo mnoho tvarů a materiálů pro výrobu implantátů. Zkušenosti však ukázaly, že nejvhodnějším tvarem pro náhradu zubů je tvar šroubu. Z materiálů se nejvíce osvědčil kov titan.
